Jak zní zákon o povinném ručení? Zde najdete text.

ZÁKON O POVINNÉM RUČENÍ

S úpravami textu, aby byl pochopitelný i pro laika v povinném ručení

ze dne 13. července 1999

o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně

některých souvisejících zákonů tzv. povinném ručení

Zákon č. 168/1999 Sb

(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla)

Změna: 307/1999 Sb.

Změna: 56/2001 Sb.

Změna: 320/2002 Sb.

Změna: 47/2004 Sb.

Změna: 377/2005 Sb.

Změna: 57/2006 Sb.

Změna: 296/2007 Sb.

Změna: 137/2008 Sb.

Změna: 137/2008 Sb. (část), 274/2008 Sb.

Změna: 278/2009 Sb.

Změna: 281/2009 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

POJIŠTĚNÍ ODPOVĚDNOSTI Z PROVOZU VOZIDLA/ POVINNÉ RUČENÍ

Oddíl první

Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských

společentví^1) a upravuje

a) pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále

jen „povinné ručení“),

b) zřízení České kanceláře pojistitelů (dále jen „Kancelář“), její

právní postavení, organizaci a předmět činnosti.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici,^1a) silnici,^2)

místní komunikaci^3) a účelové komunikaci, s výjimkou účelové

komunikace, která není veřejně přístupná^4) (dále jen "pozemní

komunikace"), provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu

způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona.

Povinnost povinného ručení musí být splněna i v případě ponechání

vozidla na pozemní komunikaci.

(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, povinné ručení se řídí

zvláštním právním předpisem^4a).

§ 2

Vymezení pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) vozidlem silniční vozidlo, zvláštní vozidlo, trolejbus^5); za

vozidlo se nepovažuje vozík pro invalidy, potahové vozidlo a nemotorové

vozidlo tažené nebo tlačené pěší osobou, jízdní kolo a koloběžka, pokud

nejsou schváleny jako druh vozidla motocykl,

b) tuzemským vozidlem vozidlo, které podléhá registraci silničních

vozidel vedené podle zvláštního právního předpisu^9) (dále jen

"evidence vozidel"), nebo vozidlo, které nepodléhá evidenci vozidel a

je ve vlastnictví fyzické osoby s bydlištěm nebo místem podnikání na

území České republiky nebo právnické osoby se sídlem na území České

republiky, anebo vozidlo, které bylo odesláno do České republiky z

jiného členského státu [písmeno l)], je-li Česká republika státem

cílového určení, a to po dobu 30 dnů počínaje dnem, kdy kupující osoba

vozidlo převzala, i když vozidlo nebylo v České republice registrováno,

c) cizozemským vozidlem vozidlo, které je vybaveno cizí státní

poznávací značkou, nebo vozidlo, které není vybaveno cizí státní

poznávací značkou a je ve vlastnictví fyzické osoby s bydlištěm nebo

místem podnikání mimo území České republiky, anebo právnické osoby se

sídlem mimo území České republiky,

d) pojistitelem pojišťovna, která je podle zvláštního právního

předpisu^10) oprávněna provozovat na území České republiky povinné ručení,

e) pojistníkem ten, kdo uzavřel s pojistitelem smlouvu o povinném ručení,

f) pojištěným ten, na jehož odpovědnost za škodu se povinné ručení vztahuje,

g) poškozeným ten, komu byla provozem vozidla způsobena škoda a má

právo na náhradu škody ,

h) škodnou událostí způsobení škody provozem vozidla,

i) kanceláří pojistitelů profesní organizace sdružující pojišťovny,

které jsou v určitém státě oprávněny provozovat povinné ručení,

j) orgánem evidence správní orgán, který vede evidenci vozidel,^9)

k) zelenou kartou mezinárodní osvědčení prokazující skutečnost, že k

vozidlu byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za škodu

způsobenou provozem vozidla (povinném ručení) uvedeného v tomto osvědčení,

l) členským státem členský stát Evropské unie nebo jiný stát tvořící

Evropský hospodářský prostor,

m) územím, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště,

1. území státu, jehož státní poznávací značkou (SPZ) nebo jinou registrační

značkou je vozidlo opatřeno, bez ohledu na to, zda uvedená značka je

trvalá nebo dočasná, nebo

2. území státu, v němž značka přidělená vozidlu pojistitelem nebo jiná

rozlišovací značka byla vydána, jestliže vozidlo nepodléhá evidenci

vozidel, ale na vozidle je umístěna značka přidělená pojistitelem nebo

jiná rozlišovací značka, která je obdobou státní poznávací značky SPZ, nebo

3. území státu, v němž má vlastník nebo spoluvlastník (dále jen

„vlastník“) vozidla bydliště, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje

ani registrační značka ani značka přidělená pojistitelem nebo jiná

rozlišovací značka, která je obdobou státní poznávací značky, nebo

4. území státu, ve kterém došlo ke škodné události, jestliže se jedná o

vozidlo bez státní poznávací značky, přestože mělo být takovou značkou

opatřeno, nebo o vozidlo se státní poznávací značkou či jinou

registrační značkou, která neodpovídá nebo přestala odpovídat vozidlu,

a to v případech poskytnutí plnění podle § 24 odst. 2 písm. b).

Oddíl druhý

Povinné ručení

§ 3

Pojistná smlouva

(1) Povinné ručení vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené

mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít

pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto

zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu^4a) nebo pojistným

podmínkám pojistitele. V pojistné smlouvě se mohou smluvní strany od

tohoto zákona odchýlit jen tehdy, pokud tím nedochází ke snížení nebo

omezení nároků poškozeného, vyplývajících z práva na náhradu škody z

povinného ručení, způsobené provozem vozidla. Povinné ručení

nelze přerušit^11), pokud nebylo v pojistné smlouvě

dohodnuto jinak. Bylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto přerušení

povinného ručení, je pojistník povinen před počátkem přerušení

pojištění prokázat pojistiteli, že příslušnému orgánu evidence odevzdal

registračním orgánem k vozidlu vydané tabulky, nebo tabulku, byla-li

vydána pouze jedna, s přidělenou státní poznávací značkou (dále jen

„tabulka s registrační značkou“) a osvědčení o registraci vozidla,

jedná-li se o vozidlo, které podléhá evidenci vozidel. V době přerušení

povinného ručení není plněna povinnost pojištění odpovědnosti.

(2) Uzavřít pojistnou smlouvu o povinném ručení je povinen

vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla,

nestanoví-li tento zákon jinak.

(3) Bezprostředně po uzavření pojistné smlouvy, týkající se tuzemského

vozidla, vydá pojistitel pojistníkovi zelenou kartu.

(4) Pojistná smlouva obsahuje vždy

a) určení pojistitele a pojistníka a údaje o vozidle,

b) dobu trvání pojištění,

c) limit pojistného plnění,

d) výši pojistného, jeho splatnost a způsob jeho placení a

e) formu a místo oznámení škodné události; je-li povinné ručení

provozováno formou dočasného poskytování služeb, rovněž adresu bydliště

nebo místa podnikání, anebo sídlo škodního zástupce podle § 9b.

(5) Jestliže v době uzavření pojistné smlouvy nejsou známy některé

údaje o vozidle, které však neznemožňují jeho identifikaci, sdělí je

pojistník pojistiteli ve lhůtě, kterou pojistitel určí, nejpozději však

do 15 dnů ode dne uzavření pojistné smlouvy. Změnu údajů týkajících se

pojistníka a vozidla oznámí pojistník pojistiteli do 15 dnů ode dne,

kdy k této změně došlo.

§ 3a

Limity pojistného plnění

(1) Pro účely tohoto zákona se limitem pojistného plnění rozumí

nejvyšší hranice plnění pojistitele při jedné škodné události. Limity

pojistného plnění musí být v pojistné smlouvě uvedeny samostatně, a to

způsobem, který odpovídá členění limitů pojistného plnění uvedenému v

odstavci 2.

(2) Limit pojistného plnění musí odpovídat a) při škodě podle § 6 odst.

2 písm. a) nejméně 35 000 000 Kč na každého zraněného nebo usmrceného

včetně náhrady nákladů vynaložených na péči hrazenou z veřejného

zdravotního pojištění a regresního nároku podle § 6 odst. 4, b) při

škodě podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) nejméně 35 000 000 Kč bez ohledu

na počet poškozených; převyšuje-li součet nároků uplatněných více

poškozenými limit pojistného plnění uvedený v pojistné smlouvě,

pojistné plnění se každému z nich snižuje v poměru tohoto limitu k

součtu nároků všech poškozených.

§ 3b

Stanovení výše pojistného

(1) Pojistitel je povinen stanovit výši pojistného tak, aby zabezpečil

trvalou splnitelnost závazků vzniklých provozováním

povinného ručení a úhradu příspěvků Kanceláři podle § 18 odst. 5, a to

zejména dostatečnou tvorbou aktiv, jejichž zdrojem jsou technické

rezervy podle zákona upravujícího pojišťovnictví^11a).

(2) Při sjednávání výše pojistného v pojistné smlouvě zohlední

pojistitel celkový předcházející škodný průběh povinného ručení

pojistníka, a to slevou na pojistném v případě bezeškodného průběhu

povinného ručení nebo přirážkou k pojistnému v případě výplaty pojistného

plnění z povinného ručení. Při zohlednění předcházejícího

škodného průběhu pojistitel nepřihlíží k době přerušení povinného ručení.

V takovém případě se při zohlednění předcházejícího

škodného průběhu doba přerušení povinného ručení nezapočítává do

pojistné doby tohoto pojištění. Způsob stanovení výše pojistného

předloží pojistitel ke kontrole České národní bance na její písemné

vyžádání, a to včetně statistických údajů, na kterých je způsob

stanovení výše pojistného založen, a potvrzení odpovědného pojistného

matematika^11b) o správnosti způsobu stanovení výše pojistného.

§ 4

zrušen

§ 5

Výjimky z povinného ručení

(1) Povinnost uzavřít pojistnou smlouvu podle tohoto zákona nemá

a) řidič cizozemského vozidla, který je držitelem platné zelené karty

vydané pojišťovnou v cizím státě, nebo vozidla, jehož povinné ručení

na území České republiky je zaručeno kanceláří pojistitelů

cizího státu,

b) složka integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla

neužívaná k podnikání a zařazená do průběžně aktualizované přílohy

poplachového plánu integrovaného záchranného systému kraje,^12)

c) Bezpečnostní informační služba pro jí provozovaná vozidla,

Ministerstvo obrany pro vozidla provozovaná Vojenským zpravodajstvím a

Ministerstvo vnitra pro vozidla provozovaná Úřadem pro zahraniční styky

a informace a pro vozidla útvarů Policie České republiky pověřenými

vyšetřováním podle zvláštního právního předpisu^12a) a obec pro vozidla

provozovaná jednotkami sborů dobrovolných hasičů obce.

(2) K vozidlu uvedenému v odstavci 1 písm. b) a c) (dále jen "vozidlo s

výjimkou z povinného ručení ") vydá zelenou kartu Ministerstvo

financí (dále jen „ministerstvo“). Zanikne-li důvod, pro který byla

vozidlu s výjimkou z povinného ručení zelená karta vydána, je

ten, kdo takové vozidlo provozuje, povinen zelenou kartu ministerstvu

vrátit.

Rozsah povinného ručení

§ 6

(1) Povinné ručení se vztahuje na každou osobu, která odpovídá

za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě.

(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel

za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku^15)

poškozenému

a) způsobenou škodu na zdraví nebo usmrcením,

b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci,

jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba

schopnost ji opatrovat,

c) ušlý zisk,

d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při

uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle

písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9

odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení

pojistného plnění pojistitelem,

pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné

události, ze které tato škoda vznikla a za kterou pojištěný odpovídá,

došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho

přerušení.

(3) Škoda podle odstavce 2 písm. a) až c) se hradí v penězích,

maximálně však do výše limitu pojistného plnění stanoveného v pojistné

smlouvě.

(4) Pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou

zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů

vynaložených na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního

pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění^15a),

jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila tyto náklady na zdravotní péči

poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato škoda

vznikla a za kterou pojištěný odpovídá, došlo v době trvání povinného ručení,

s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v

případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona

upravujícího nemocenské pojištění^15b).

(5) Pojistná smlouva týkající se povinného ručení musí být

uzavřena tak, aby toto pojištění na základě jediného pojistného platilo

na území všech členských států a dalších států uvedených v seznamu

států, který stanoví ministerstvo vyhláškou. Pojistitel je povinen tuto

platnost pojištění na zelené kartě vyznačit.

(6) Povinné ručení platí i na území jiných států než států

uvedených v odstavci 5, pokud pojistitel tuto platnost pojištění na

zelené kartě vyznačil.

(7) V případě škody způsobené provozem tuzemského vozidla na území

jiného členského státu se rozsah povinného ručení řídí právní

úpravou tohoto jiného členského státu, pokud podle tohoto zákona nebo

podle pojistné smlouvy není tento rozsah širší.

(8) Na škodu způsobenou provozem vozidla občanovi členského státu během

jeho přímé cesty mezi dvěma územími členských států, jestliže se na

území, kterým taková osoba projíždí a na kterém došlo k události, z níž

škoda vznikla, nevztahuje působnost žádné národní kanceláře

pojistitelů, se vztahuje právní úprava toho členského státu, na jehož

území má vozidlo obvyklé stanoviště.

§ 7

(1) Pojistitel nehradí

a) škodu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla škoda

způsobena,

b) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c), za kterou pojištěný odpovídá

svému manželu nebo osobám, které s ním v době vzniku škodné události

žily ve společné domácnosti, s výjimkou škody podle § 6 odst. 2 písm.

c), jestliže tato škoda souvisí se škodou podle § 6 odst. 2 písm. a),

c) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na

věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na

věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné

události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém pojištěný za

škodu odpovídá,

d) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) vzniklou mezi vozidly jízdní

soupravy tvořené motorovým a přípojným vozidlem, jakož i škodu na

věcech přepravovaných těmito vozidly, nejedná-li se o škodu způsobenou

provozem jiného vozidla,

e) škodu vzniklou manipulací s nákladem stojícího vozidla,

f) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského

pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku škody

na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem

byla tato škoda způsobena,

g) škodu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném

motoristickém závodu nebo soutěži, s výjimkou škody způsobené při

takovéto účasti, jestliže je řidič při tomto závodu nebo soutěži

povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích,

h) škodu vzniklou provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné

události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo

událostí.

(2) Byla-li škoda způsobena vlastníku vozidla provozem jeho vozidla,

které v době vzniku škody řídila jiná osoba, nebo osobě, která s

vozidlem, jehož provozem byla této osobě škoda způsobena, oprávněně

nakládá jako s vlastním nebo se kterým oprávněně vykonává právo pro

sebe, a jestliže v době vzniku škody řídila vozidlo jiná osoba, je

pojistitel povinen uhradit tomuto vlastníku nebo této osobě pouze škodu

podle § 6 odst. 2 písm. a) včetně náhrady nákladů vynaložených na péči

hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a regresního nároku podle §

6 odst. 4.

(3) V případě střetu vozidel, která jsou ve vlastnictví téže osoby, se

škoda způsobená této osobě hradí pouze tehdy, jestliže jde o různé

provozovatele vozidel zúčastněných na vzniku škodné události a jestliže

není současně tato osoba provozovatelem vozidla, na němž byla tato

škoda způsobena.

(4) Plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, v rozsahu, v jakém

pojištěný za tuto škodu odpovídá a kterou poškozený řádně prokázal,

nelze odmítnout ani snížit s výjimkou případů uvedených v tomto zákoně.

§ 8

Povinnosti pojištěného

(1) Pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit

pojistiteli, že došlo ke škodné události s uvedením skutkového stavu

týkajícího se této události, předložit k tomu příslušné doklady a v

průběhu šetření škodné události postupovat v souladu s pokyny

pojistitele.

(2) Pojištěný je povinen pojistiteli bez zbytečného odkladu písemně

sdělit, že

a) bylo proti němu uplatněno právo na náhradu škody a vyjádřit se k

požadované náhradě a její výši,

b) v souvislosti se škodnou událostí bylo zahájeno správní nebo trestní

řízení a neprodleně informovat pojistitele o jeho průběhu a výsledku,

c) poškozeným bylo uplatněno právo na náhradu škody u soudu nebo u

jiného příslušného orgánu, pokud se o této skutečnosti dozví.

(3) Pojištěný je povinen bez zbytečného odkladu doložit poškozenému na

jeho žádost údaje nezbytné pro uplatnění práva poškozeného na plnění

podle § 9 odst. 1, nejméně však

a) své jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo

obchodní firmu a sídlo,

b) jméno, popřípadě jména, a příjmení a bydliště, název nebo obchodní

firmu a sídlo, popřípadě též místo podnikání vlastníka vozidla,

c) obchodní firmu a sídlo pojistitele, popřípadě též adresu sídla

pobočky pojistitele v České republice,

d) číslo pojistné smlouvy a

e) jedná-li se o vozidlo, které podléhá evidenci vozidel, státní

poznávací značku vozidla, kterým byla škoda způsobena.

(4) Pojištěný je povinen v případě dopravní nehody nepodléhající

oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na

pozemních komunikacích^15c) bez zbytečného odkladu předložit

pojistiteli společný záznam o dopravní nehodě^15d).

(5) Požaduje-li pojistitel od pojištěného v případě dopravní nehody

podle odstavce 4 její oznámení Policii České republiky, uhradí

pojištěnému náklady s tím spojené.

§ 9

Pojistné plnění

(1) Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u

příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění

z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen

předložit společný záznam o dopravní nehodě^15d), jedná-li se o

dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle

zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích^15c).

(2) Plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil

šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile

pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti

poskytnout pojistné plnění.

(3) Pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez

zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou

osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je

pojistitel povinen

a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši

pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu

stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele

plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány,

nebo

b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům,

které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění

pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě

ukončit šetření.

(4) Nesplnil-li pojistitel povinnost podle odstavce 3, zvyšuje se

částka pojistného plnění, jehož se prodlení pojistitele týká, o úrok z

prodlení. Sazba úroku z prodlení se stanoví ve výši diskontní sazby

stanovené Českou národní bankou, platné k prvnímu dni prodlení,

navýšené o 4 % ročně. Úroky z prodlení se stanovují vždy samostatně za

každý započatý měsíc prodlení ve výši jedné dvanáctiny sazby úroku z

prodlení, přičemž sazba úroku z prodlení se aktualizuje každý měsíc s

využitím diskontní sazby České národní banky, platné k prvnímu dni

daného měsíce prodlení. Úroky z prodlení odvozené na základě diskontní

sazby se použijí, pokud není v pojistné smlouvě stanovena částka vyšší.

(5) Není-li ohroženo řízení o trestném činu podle zvláštního právního

předpisu^16) nebo projednávání správního deliktu, sděluje orgán činný v

trestním řízení nebo orgán projednávající správní delikt pojistiteli

nebo Kanceláři údaje o dopravní nehodě v rozsahu podle zvláštního

právního předpisu,^16a) popřípadě mu umožní nahlížet do spisu a

pořizovat z něho výpisy ve věci týkající se škodné události.

§ 9a

Škodní zástupce pojistitele v jiném členském státě

(1) Pojistitel se sídlem na území České republiky ustanoví v každém

jiném členském státě svého škodního zástupce. To platí i pro

pojistitele se sídlem na území jiného než členského státu (dále jen

„třetí stát“) s výjimkou těch členských států, ve kterých mu bylo

uděleno povolení k provozování povinného ručení. Tento škodní

zástupce musí mít, jde-li o fyzickou osobu, bydliště nebo místo

podnikání, a jde-li o právnickou osobu, sídlo v členském státě, ve

kterém byl ustanoven.

(2) Škodní zástupce podle odstavce 1 projednává jménem a na účet

pojistitele škodné události, včetně konečného vyřízení nároků

vznesených poškozeným. Za tím účelem shromažďuje informace nutné k

prošetření nároků poškozeného a provádí opatření k jejich vypořádání,

byla-li škoda způsobena provozem vozidla,

a) ke kterému pojistitel sjednal povinné ručení v jiném

členském státě, než je stát, ve kterém má poškozený bydliště, místo

podnikání nebo sídlo,

b) které má obvyklé stanoviště v jiném členském státě, než je stát, ve

kterém má poškozený bydliště, místo podnikání nebo sídlo, a

c) došlo-li k této škodě v jiném členském státě, než je stát, ve kterém

má poškozený bydliště, místo podnikání nebo sídlo, nebo

d) došlo-li k této škodě ve třetím státě, jehož kancelář pojistitelů se

připojila k systému zelených karet.

(3) Škodní zástupce podle odstavce 1 může být činný i pro více

pojistitelů. Musí být oprávněn k zastupování pojistitele ve vztahu k

poškozenému, k vypořádání nároků poškozeného v plném rozsahu a schopen

jednat v úředním jazyce členského státu bydliště nebo sídla

poškozeného. Jmenování škodního zástupce podle odstavce 1 nevylučuje

právo poškozeného uplatnit právo na náhradu škody přímo proti osobě,

která tuto škodu způsobila, nebo proti příslušnému pojistiteli.

(4) Jmenování škodního zástupce podle odstavce 1 není zřízením pobočky

pojistitele a činnost škodního zástupce není považována za formu

usazení se na území jiného členského státu (dále jen „provozovna“).

(5) Pojistitel je povinen sdělit Kanceláři jméno, popřípadě jména, a

příjmení a adresu bydliště, místa podnikání nebo obchodní firmu

škodního zástupce podle odstavce 1, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo

obchodní firmu nebo název a sídlo, jedná-li se o právnickou osobu, stát

jeho působnosti a všechny změny, a to do 7 dnů ode dne jeho jmenování

nebo provedení změny. Kancelář tyto informace předává bez zbytečného

odkladu příslušným národním informačním střediskům členských států.

§ 9b

Škodní zástupce pojistitele z jiného členského státu pro Českou

republiku

(1) Pojistitel se sídlem na území jiného členského státu, který

provozuje povinné ručení na území České republiky na základě

svobody dočasně poskytovat služby, je povinen ustanovit v České

republice svého škodního zástupce.

(2) Škodní zástupce podle odstavce 1 jménem a na účet pojistitele

projednává škodné události, včetně konečného vyřízení poškozeným

vznesených nároků. Za tím účelem shromažďuje informace nutné k

prošetření nároků poškozeného a provádí opatření k jejich vypořádání,

byla-li škoda způsobena provozem vozidla,

a) ke kterému pojistitel sjednal povinné ručení, má-li

poškozený bydliště, místo podnikání nebo sídlo v České republice, a

b) došlo-li k této škodě na území členského státu nebo jiného státu

podle § 6 odst. 5 nebo 6.

(3) Škodní zástupce podle odstavce 1 může být činný i pro více

pojistitelů. Musí být oprávněn k zastupování pojistitele ve vztahu k

poškozenému, k vypořádání oprávněných nároků poškozeného v plném

rozsahu a schopen jednat v českém jazyce. Jmenování škodního zástupce

podle odstavce 1 nevylučuje právo poškozeného uplatnit právo na náhradu

škody přímo proti osobě, která tuto škodu způsobila, nebo proti

příslušnému pojistiteli.

(4) Jmenování škodního zástupce podle odstavce 1 není zřízením pobočky

pojistitele a činnost škodního zástupce není považována za provozovnu.

(5) Pojistitel je povinen sdělit Kanceláři jméno, popřípadě jména, a

příjmení a adresu bydliště, místa podnikání nebo obchodní firmu

škodního zástupce podle odstavce 1, jedná-li se o fyzickou osobu, nebo

obchodní firmu nebo název a sídlo, jedná-li se o právnickou osobu, a to

do 7 dnů ode dne jeho jmenování. Všechny změny týkající se tohoto

škodního zástupce je pojistitel povinen oznámit Kanceláři, a to do 7

dnů ode dne provedení této změny.

(6) Škodní zástupce podle odstavce 1 zastupuje pojistitele podle

odstavce 1 ve vztahu ke Kanceláři ve věcech upravených v § 15 a v § 24

odst. 7 a 9, i když jednatelské oprávnění podle § 18 odst. 9 přísluší

jiné osobě.

§ 9c

Škodní zástupce pojišťovny pro Českou republiku

(1) Škodní zástupce ustanovený v souladu s právem Evropských

společenství^1) v České republice pojišťovnou, které bylo uděleno v

jiném členském státě než České republice povolení k provozování

povinného ručení a která v České republice povinné ručení

neprovozuje, projednává jménem této pojišťovny a na její účet škodné

události, včetně náhrady škody způsobené poškozenému provozem vozidla,

a) ke kterému pojišťovna sjednala povinné ručení, má-li

poškozený bydliště, místo podnikání nebo sídlo v České republice,

b) které má obvyklé stanoviště v jiném členském státě než v České

republice a

c) došlo-li k této škodě v jiném členském státě než v České republice,

nebo

d) došlo-li k této škodě ve třetím státě, jehož kancelář pojistitelů se

připojila k systému zelených karet.

(2) Škodní zástupce podle odstavce 1 shromažďuje informace nutné k

prošetření nároků poškozeného a provádí opatření k jejich vypořádání,

byla-li škoda způsobena provozem vozidla, pokud pojišťovna sjednala

povinné ručení z provozu tohoto vozidla účinné v době vzniku

škodné události. Musí být oprávněn k zastupování pojistitele ve vztahu

k poškozenému, k vypořádání oprávněných nároků poškozeného v plném

rozsahu a schopen jednat v českém jazyce. Jmenování škodního zástupce

podle odstavce 1 nevylučuje právo poškozeného uplatnit právo na náhradu

škody přímo proti osobě, která tuto škodu způsobila, nebo proti

příslušné pojišťovně.

(3) Škodní zástupce podle odstavce 1 ve vztahu k poškozenému vykonává

práva a povinnosti pojistitele podle tohoto zákona, a to včetně

zastupování pojišťovny před soudy při rozhodování o těchto právech či

povinnostech.

(4) Škodní zástupce podle odstavce 1 může být činný i pro více

pojišťoven. Jeho jmenování není zřízením pobočky pojišťovny a činnost

škodního zástupce není považována za provozovnu.

§ 9d

Provozuje-li pojišťovna povinné ručení na území České republiky

na základě práva zřizovat pobočky jako pojistitel se sídlem v jiném

členském státě, má se za to, že povinnosti škodního zástupce podle § 9c

odst. 1 až 3 plní vedoucí této pobočky na území České republiky, pokud

pojišťovna neustanovila jako škodního zástupce pro jí sjednaná

povinná ručení z provozu vozidla, které má obvyklé stanoviště v

jiném členském státě než v České republice, jinou osobu. Provozuje- li

pojišťovna povinné ručení na území České republiky na základě

svobody dočasně poskytovat služby jako pojistitel podle § 9b odst. 1,

má se za to, že povinnosti škodního zástupce podle § 9c odst. 1 až 3

plní škodní zástupce podle § 9b, pokud pojišťovna neustanovila jako

škodního zástupce pro jí sjednaná povinná ručení z provozu

vozidla, které má obvyklé stanoviště v jiném členském státě než v České

republice, jinou osobu.

§ 10

Právo pojistitele na úhradu vyplacené částky

(1) Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho

plnil, jestliže prokáže, že pojištěný

a) způsobil škodu úmyslně,

b) porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních

komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se

vznikem škody, za kterou pojištěný odpovídá,

c) způsobil škodu provozem vozidla, které použil neoprávněně,

d) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona

upravujícího provoz na pozemních komunikacích^15c) sepsat bez

zbytečného odkladu společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit

dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla

ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3,

e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1, 2 a

3 a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele

podle § 9 odst. 3, nebo

f) bez zřetele hodného důvodu odmítl jako řidič vozidla podrobit se na

výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost

alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem

řídit motorové vozidlo.

(2) Porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních

komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí

a) provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem

neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích,

obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí,

b) provozování vozidla, jehož technická způsobilost k provozu vozidla

nebyla schválena,

c) řízení vozidla osobou, která není držitelem příslušného řidičského

oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit

nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem

oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku,

d) řízení vozidla osobou, které byl uložen zákaz činnosti řídit

vozidlo, v době tohoto zákazu,

e) řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem

alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem

řídit motorové vozidlo,

f) předání řízení vozidla osobě uvedené v písmenech c), d) nebo e).

(3) Provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s pojištěným za

pohledávku pojistitele na náhradu vyplacené částky proti pojištěnému

podle odstavce 1 písm. b), neprokáže-li, že nemohl jednání pojištěného

ovlivnit.

(4) Pojistitel má proti pojistníkovi právo na úhradu částky, kterou

vyplatil z důvodu škody způsobené provozem vozidla, jestliže její

příčinou byla skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné

odpovědi nemohl pojistitel zjistit při sjednávání pojištění a která

byla pro uzavření pojistné smlouvy podstatná.

(5) Součet požadovaných náhrad podle odstavců 1, 3 a 4 nesmí být vyšší

než plnění vyplacené pojistitelem v důsledku škodné události, se kterou

toto právo pojistitele souvisí.

(6) Porušil-li pojištěný některou z povinností uvedených v § 8 odst. 1

až 3, je pojistitel oprávněn na něm požadovat úhradu nákladů spojených

s šetřením pojistné události nebo jiných nákladů vyvolaných porušením

těchto povinností. Tím není dotčeno právo pojistitele na úhradu

vyplacené částky podle odstavce 1 písm. e).

§ 11

Škoda způsobená provozem vozidla s výjimkou z povinného ručení

(1) Škodu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z povinného ručení

nahradí ministerstvo.

(2) Způsob a rozsah náhrady škody v případech podle odstavce 1 se řídí

zvláštním právním předpisem.^15) Osoba, která provozuje vozidlo s

výjimkou z povinného ručení, je povinna oznámit ministerstvu

skutečnosti podle § 8 odst. 1 a 2. Poškozený má v takovém případě právo

na náhradu škody proti ministerstvu. Činnosti spojené s náhradou škody

hrazenou ministerstvem může na základě dohody vykonávat jménem

ministerstva jím pověřený pojistitel.

(3) Dojde-li ke škodě způsobené provozem vozidla s výjimkou z povinného

ručení na území státu, který je uveden v seznamu států podle § 6

odst. 4, uhradí tuto škodu Kancelář nebo pojistitel uvedený v odstavci

2. Ministerstvo uhradí tomu, kdo škodu podle věty první uhradil, částku

vyplaceného pojistného plnění včetně nákladů spojených s vyřízením

pojistné události.

(4) Nahradilo-li ministerstvo škodu způsobenou provozem vozidla, za

kterou odpovídá osoba, která provozuje vozidlo s výjimkou z povinného

ručení, má ministerstvo právo na náhradu toho, co za tuto osobu

plnilo, proti fyzické osobě, která škodu způsobila, za podmínek podle §

10 odst. 1. Byla-li škoda způsobena při plnění pracovních povinností,

může ministerstvo uplatňovat právo na náhradu vyplaceného plnění v

takové výši, v jaké by ji mohl uplatnit zaměstnavatel vůči zaměstnanci

podle zvláštního právního předpisu.^18) Toto omezení neplatí, jde-li o

škodu způsobenou úmyslně, neoprávněným užitím vozidla, po požití

alkoholického nápoje nebo pod vlivem omamné látky.

Zánik povinného ručení

§ 12

(1) Povinné ručení podle tohoto zákona zaniká

a) dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník

vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu

vlastníka tuzemského vozidla,

b) dnem, kdy vozidlo, které nepodléhá evidenci vozidel, zaniklo;

vozidlo zanikne okamžikem, kdy nastane nevratná změna znemožňující jeho

provoz,

c) dnem vyřazení tuzemského vozidla z evidence vozidel, pokud se

pojistitel a pojistník nedohodli na jeho přerušení,

d) odcizením vozidla; nelze-li dobu odcizení vozidla přesně určit,

považuje se vozidlo za odcizené, jakmile Policie České republiky

přijala oznámení o odcizení vozidla,

e) dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v

upomínce k zaplacení pojistného na povinné ručení nebo jeho části,

doručené pojistníkovi;

tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí

obsahovat upozornění na zánik povinného ručení v případě

nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně

informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského

vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou

pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před

jejím uplynutím dohodou prodloužit,

f) výpovědí podle zvláštního právního předpisu,^19)

g) dohodou,

h) uplynutím doby, na kterou bylo povinné ručení sjednáno.

(2) Pojistník je povinen bez zbytečného odkladu oznámit pojistiteli

skutečnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d).

(3) Zanikne-li vozidlo, které podléhá evidenci vozidel, je dnem zániku

povinného ručení den jeho trvalého vyřazení z evidence vozidel

podle odstavce 1 písm. c) s výjimkou případu, kdy osoba oprávněná k

tomuto evidenčnímu úkonu nemohla z důvodů nezávislých na její vůli

tento evidenční úkon provést a jestliže tak učinila bezodkladně, kdy

tyto překážky pominuly. V takovém případě je dnem zániku povinného

ručení den, kdy nastala nevratná změna znemožňující jeho provoz.

§ 13

(1) Po zániku povinného ručení je

a) pojistník povinen bez zbytečného odkladu odevzdat pojistiteli

zelenou kartu, pokud byla vydána,

b) pojistitel povinen na základě písemné žádosti pojistníka vydat mu ve

lhůtě do 15 dnů ode dne jejího doručení potvrzení o době trvání

povinného ručení a o jeho škodném průběhu, jehož náležitosti

stanoví ministerstvo vyhláškou; ve stejné lhůtě je pojistitel povinen

vydat toto potvrzení na žádost pojistníka kdykoli v době trvání

povinného ručení, přičemž stejnou povinnost má pojistitel, jedná-li se o

žádost pojistníka o vydání potvrzení o vrácení zelené karty

pojistiteli.

Náležitosti tohoto potvrzení stanoví ministerstvo vyhláškou.

(2) Zanikne-li povinné ručení před uplynutím doby, na kterou

bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce

kalendářního měsíce, ve kterém povinné ručení zaniklo.

Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit.

Nastala-li v době do zániku povinné ručení škodná událost,

vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost

zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této

škodné události nevznikne povinnost plnit.

(3) Jestliže pojistník nesplnil povinnost podle odstavce 1 písm. a),

není pojistitel povinen do doby splnění této povinnosti vrátit

pojistníkovi pojistné podle odstavce 2 ani vydat potvrzení podle

odstavce 1 písm. b).

(4) Povinnost pojistníka podle odstavce 1 písm. a) platí i v případě

přerušení povinného ručení.

§ 14

Hraniční pojištění (krátkodobé povinné ručení pro řidiče cizozemských vozidel)

(1) Řidič cizozemského vozidla, s výjimkou řidiče, který je držitelem

platné zelené karty vydané v cizím státě, a s výjimkou řidiče, jehož

povinné ručení na území všech členských států je zaručeno

kanceláří pojistitelů cizího státu, je povinen uzavřít s Kanceláří

pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem

cizozemského vozidla (dále jen „hraniční pojištění“). Hraniční

pojištění se uzavírá při vstupu cizozemského vozidla na území České

republiky zaplacením pojistného, a to nejméně na dobu 15 dnů. Bez

hraničního pojištění nesmí Policie České republiky umožnit jízdu

takového vozidla na území České republiky.

(2) Hraniční pojištění se vztahuje pouze na škodné události, které

nastaly na území České republiky a na území jiného členského státu.

Činnosti spojené s uzavíráním hraničního pojištění může na základě

smlouvy vykonávat jménem Kanceláře jí pověřená osoba.

(3) Kancelář vydá řidiči vozidla doklad o hraničním pojištění, jakmile

zaplatil pojistné.

(4) Jestliže je na území České republiky provozováno cizozemské

vozidlo, jehož provoz na tomto území je podmíněn hraničním pojištěním,

bez uzavření tohoto pojištění, je řidič tohoto vozidla povinen zaplatit

Kanceláři pojistné odpovídající trojnásobku pojistného, které mělo být

na dobu pobytu tohoto vozidla na území České republiky zaplaceno,

nejméně však 10 tisíc Kč. Totéž platí, jestliže je takové cizozemské

vozidlo provozováno na území České republiky bez hraničního pojištění

po uplynutí doby platnosti zelené karty.

(5) Neprokáže-li se řidič cizozemského vozidla, jehož provoz na území

České republiky je podmíněn hraničním pojištěním, při výjezdu tohoto

vozidla z území České republiky dokladem o hraničním pojištění

uzavřeným na celou dobu pobytu tohoto vozidla na území České republiky

nebo na dobu tohoto pobytu po uplynutí doby platnosti zelené karty,

příslušník Policie České republiky neumožní další jízdu cizozemského

vozidla do doby splnění povinnosti podle odstavce 4.

(6) Zaplacené pojistné za hraniční pojištění se nevrací.

§ 15

Evidence povinného ručení

(1) Pojistitel sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně

a zániku povinného ručení nejméně v rozsahu údajů, které stanoví

ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku

příslušné skutečnosti.

(2) Kancelář sděluje údaje podle odstavce 1 týkající se vozidel, která

podléhají evidenci vozidel, Ministerstvu dopravy, které provozuje

Centrální registr vozidel.

(3) Ministerstvo dopravy porovnává údaje podle odstavce 2 s údaji jím

vedenými a sdělí Kanceláři výsledek porovnání a údaje o vozidlech a o

jejich vlastnících nebo provozovatelích, které nebyly sděleny

Kanceláří, a to v rozsahu údajů podle odstavce 12 vedených v Centrálním

registru vozidel. Kancelář má právo požadovat sdělení i jednotlivých

údajů vedených v Centrálním registru vozidel, jsou-li pro to důvody

vyplývající z její působnosti podle tohoto zákona.

(4) Údaje vedené Kanceláří týkající se vozidel a jejich vlastníků nebo

provozovatelů mohou být Kanceláří sděleny pojistiteli.

(5) Pokud povinné ručení zaniklo a nebyla-li ve lhůtě 14 dnů

ode dne tohoto zániku pojištění uzavřena nová pojistná smlouva týkající

se téhož tuzemského vozidla, na základě které vznikla nejpozději

uplynutím této lhůty povinnost pojistníka platit pojistné a povinnost

pojistitele poskytnout pojistné plnění pro případ pojistné události, je

vlastník tohoto vozidla povinen nejpozději ve stejné lhůtě odevzdat

tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci nebo osvědčení o

technickém průkazu (dále jen „osvědčení o registraci“) tohoto vozidla

příslušnému orgánu evidence. Nelze-li splnit povinnost odevzdat tabulku

s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla příslušnému

orgánu evidence, je vlastník vozidla povinen takovou skutečnost bez

zbytečného odkladu oznámit příslušnému orgánu evidence. Povinnost

odevzdat tabulku s registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla

příslušnému orgánu evidence je splněna i tehdy, pokud tak učinil

provozovatel vozidla zapsaný v registru vozidel.

(6) Zjistí-li Kancelář na základě porovnání údajů podle odstavců 1 a 3,

že po zániku povinného ručení nebyla uzavřena nová pojistná

smlouva podle odstavce 5, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu

orgánu evidence příslušnému podle registrace tuzemského vozidla, a to

prostřednictvím Centrálního registru vozidel. Na základě tohoto

oznámení orgán evidence ověří splnění povinnosti odevzdat tabulku s

registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla; zjistí-li

nesplnění této povinnosti, postupuje podle zákona upravujícího podmínky

provozu vozidel na pozemních komunikacích^20).

(7) Údaje podle odstavců 2, 3 a 6 se sdělují nejméně jedenkrát měsíčně.

(8) Údaje se sdělují způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(9) Pojistitelé sdělují Kanceláři údaje o škodných a pojistných

událostech včetně osobních údajů ke zpracování pro účely § 3b odst. 2,

§ 18 odst. 2 písm. f) a g) tohoto zákona a zákona o pojišťovnictví

^24). Ustanovení odstavců 1, 4, 7 a 8 se použijí obdobně.

(10) Zpracování osobních údajů pojistitelem nebo Kanceláří v

souvislosti s plněním povinností podle tohoto zákona se považuje za

zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce podle zákona

upravujícího ochranu osobních údajů^25).

(11) Bylo-li výsledkem správního řízení podle odstavce 6 vyřazení

vozidla z registru silničních vozidel, sdělí tuto skutečnost příslušný

orgán evidence Kanceláři prostřednictvím Centrálního registru vozidel

způsobem umožňujícím dálkový přístup, a to bez zbytečného odkladu po

ukončení příslušného řízení.

(12) Při plnění povinností podle odstavce 3 Ministerstvo dopravy

předává Kanceláři z Centrálního registru vozidel o každém vozidle, o

jehož zániku povinného ručení Kancelář informovala podle odstavce

2 Ministerstvo dopravy, tyto údaje:

a) jméno, popřípadě jména a příjmení, rodné číslo a bydliště v případě

fyzické osoby, nebo název, identifikační číslo a sídlo v případě

právnické osoby jako registrovaného vlastníka tohoto vozidla a jeho

registrovaného provozovatele, je-li odlišný od vlastníka,

b) státní poznávací značku silničního motorového vozidla nebo

přípojného vozidla,

c) číslo technického průkazu silničního motorového vozidla nebo

přípojného vozidla,

d) druh a kategorie silničního motorového vozidla nebo přípojného

vozidla,

e) výrobce silničního motorového vozidla nebo přípojného vozidla,

značku (obchodní název stanovený výrobcem), typ vozidla, obchodní

označení,

f) identifikační číslo silničního motorového vozidla nebo přípojného

vozidla (VIN), není-li, pak výrobní číslo podvozku silničního

motorového vozidla nebo přípojného vozidla,

g) typ, výkon a zdvihový objem motoru,

h) největší technicky přípustnou hmotnost, největší povolenou hmotnost

a provozní hmotnost silničního motorového vozidla,

i) datum první registrace vozidla silničního motorového vozidla nebo

přípojného vozidla a

j) trvalé nebo dočasné vyřazení silničního motorového vozidla nebo

přípojného vozidla z registru.

§ 15a

Informační středisko Kanceláře

(1) Za účelem poskytnutí informací nezbytných pro uplatnění nároků

poškozených osob na náhradu škody z povinného ručení provozuje

Kancelář informační středisko, jehož prostřednictvím zjišťuje a

uchovává údaje o

a) státních poznávacích značkách tuzemských vozidel,

b) pojistiteli, číslech pojistných smluv týkajících se povinného ručení

z provozu tuzemských vozidel a datech počátku a konce

platnosti pojištění,

c) číslech zelených karet, číslech pojistných smluv týkajících se

hraničního pojištění,

d) pojistitelích a jimi jmenovaných škodních zástupcích podle § 9a,

e) škodních zástupcích podle § 9b a 9c.

(2) Informace podle odstavce 1 písm. a), týkající se tuzemských

vozidel, zjišťuje Kancelář prostřednictvím Centrálního registru vozidel

(§ 15 odst. 3). Informace podle odstavce 1 písm. a) a c) týkající se

vozidel s výjimkou z povinného ručení podle § 5 odst. 1 písm. b)

a c) shromažďuje ministerstvo. Na žádost Kanceláře je ministerstvo

povinno jí sdělit, zda se jedná o vozidlo, na jehož vlastníka nebo

provozovatele se tato výjimka vztahuje.

(3) Informace podle odstavců 1 a 2 musí být uchovávány nejméně po dobu

7 let ode dne trvalého vyřazení vozidla z registru silničních vozidel

nebo ode dne zániku pojistné smlouvy tak, aby poškozený mohl

mohl od Kanceláře do 7 let ode dne vzniku škodné události získat vždy informace

o

a) obchodní firmě a sídle pojistitele, který uzavřel pojistnou smlouvu

o povinném ručení z provozu vozidla, kterým byla poškozenému

způsobena škoda,

b) čísle pojistné smlouvy o povinném ručení uzavřené

pojistitelem podle písmene a),

c) škodním zástupci podle § 9a nebo § 9b,

d) vlastníku vozidla nebo jeho provozovateli, je-li odlišný od jeho

vlastníka, a

e) místě, na které se má poškozený obracet v případě, že škoda byla

způsobena provozem vozidla s výjimkou z povinného ručení.

(4) Informace týkající se vozidel s obvyklým stanovištěm v jiném

členském státě, než je Česká republika, a informace o škodních

zástupcích podle § 9c zjišťuje Kancelář prostřednictvím informačních

středisek těchto členských států.

Správní delikty

§ 16

Přestupky

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

a) v rozporu s § 1 odst. 2 provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci

vozidlo bez povinného ručení,

b) jako vlastník vozidla v rozporu s § 15 odst. 5 neodevzdá tabulku s

registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla, nebo

c) jako řidič vozidla v rozporu s § 17 odst. 1 nepředloží zelenou

kartu, nebo doklad o hraničním pojištění.

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu od 5 000

Kč do 40 000 Kč, za přestupek podle odstavce 1 písm. b) pokutu od 2 500

Kč do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) pokutu od 1

500 Kč do 3 000 Kč. V blokovém řízení lze za přestupek podle odstavce 1

písm. c) uložit pokutu do 1 500 Kč. V příkazním řízení lze za přestupek

podle odstavce 1 písm. a) uložit pokutu 5 000 Kč.

§ 16a

Správní delikty právnických osob

(1) Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 1 odst. 2 provozuje nebo ponechá na pozemní komunikaci

vozidlo bez pojištění odpovědnosti, nebo

b) jako vlastník vozidla v rozporu s § 15 odst. 5 neodevzdá tabulku s

registrační značkou a osvědčení o registraci vozidla.

(2) Za správní delikt podle odstavce 1 písm. a) se uloží pokuta od 5

000 Kč do 40 000 Kč a za správní delikt podle odstavce 1 písm. b)

pokuta od 2 500 Kč do 20 000 Kč. V příkazním řízení lze za přestupek

podle odstavce 1 písm. a) uložit pokutu 5 000 Kč.

§ 16b

Společná ustanovení

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že

vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení

právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti

správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a

k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže

správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm

dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán. Přestupek

podle § 16 odst. 1 nelze projednat, jestliže správní orgán o něm

nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději

však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Správní delikty podle § 16 a 16a v prvním stupni projednává obecní

úřad obce s rozšířenou působností. Přestupky podle § 16 odst. 1 písm.

c) může projednávat Policie České republiky v blokovém řízení.

(5) Místní příslušnost správního orgánu k projednání správních deliktů

podle § 16 a 16a se řídí trvalým pobytem fyzické osoby, u podnikající

fyzické osoby místem jejího podnikání, nebo sídlem právnické osoby

podezřelé ze spáchání správního deliktu.

(6) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické

osoby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto

zákona o odpovědnosti právnické osoby a ustanovení § 16 odst. 1 písm.

c).

(7) Pokuty vymáhá a vybírá orgán, který je uložil. Příjem z pokut je

příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost orgánu, který pokutu

uložil. Pokuty uložené v blokovém řízení Policií České republiky jsou

příjmem státního rozpočtu; tyto pokuty na místě nezaplacené vymáhá

příslušný správce daně.

§ 17

Kontrola povinného ručení

(1) Při provozu vozidla na pozemní komunikaci je jeho řidič povinen mít

u sebe zelenou kartu nebo doklad o hraničním pojištění a na požádání

jej předložit příslušníku Policie České republiky. To neplatí pro

řidiče vozidla s výjimkou z povinného ručení a řidiče

cizozemského vozidla, jehož povinné ručení je zaručeno

kanceláří pojistitelů cizího státu.

(2) Policie České republiky provádí kontrolu povinného ručení v

případě vstupu cizozemského vozidla na území České republiky. Není-li

dále stanoveno jinak, Policie České republiky neprovádí kontrolu

povinného ručení v případě vstupu na území České republiky

cizozemského vozidla s obvyklým stanovištěm na území jiného členského

státu a vozidla s obvyklým stanovištěm na území jiného než členského

státu, pokud takové vozidlo vstupuje na území České republiky z území

jiného členského státu.

(3) Policie České republiky je oprávněna provádět kontrolu povinného

ručení při každém vstupu vozidla s obvyklým stanovištěm na území

jiného členského státu na území České republiky, které je uvedeno v

seznamu vozidel, který členský stát předal, v souladu s právem

Evropských společenství,^20b) ministerstvu a Komisi Evropských

společenství.

(4) Policie České republiky provádí namátkovou kontrolu povinného

ručení, která nesmí být diskriminační, je prováděna jako součást

hraniční policejní kontroly a není zaměřena výlučně jen na kontrolu

povinného ručení toho vozidla, které má obvyklé stanoviště na

území jiného státu než České republiky a které vstupuje na území České

republiky z jiného členského státu.

(5) Seznam vozidel podle odstavce 3 a všechny jeho změny předává

ministerstvo bez zbytečného odkladu po jeho obdržení Kanceláři a

Policii České republiky. Ministerstvo oznamuje ostatním členským státům

a Komisi Evropských společenství seznam osob s výjimkou z povinného

ručení ^20b) (§ 5 odst. 2).

Oddíl třetí

Kancelář

§ 18

(1) Zřizuje se Česká kancelář pojistitelů jako profesní organizace

pojistitelů. Kancelář je právnickou osobou se sídlem v Praze, která je

oprávněna vyvíjet činnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Pro účely

tohoto zákona se Kancelář považuje za tuzemskou pojišťovnu a na její

činnost se přiměřeně použijí ustanovení zvláštního právního předpisu

upravujícího pojišťovnictví.^10) Kancelář se zapisuje do obchodního

rejstříku.

(2) Kancelář

a) spravuje garanční fond

b) provozuje hraniční pojištění a informační středisko,

c) zabezpečuje plnění úkolů souvisejících s jejím členstvím v Radě kanceláří,

d) uzavírá dohody s kancelářemi pojistitelů cizích států, informačními středisky a orgány pověřenými v jiných členských státech vyřizováním žádostí o náhradní plnění a zabezpečuje úkoly vyplývající z těchto dohod,

e) spolupracuje se státními orgány ve věcech týkajících se pojištění odpovědnosti,

f) vede evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti,

g) podílí se na předcházení škodám v provozu na pozemních komunikacích a na předcházení pojistným podvodům v pojištění souvisejícím s provozem vozidel,

h) zpracovává pro potřeby své, svých členů nebo kanceláří pojistitelů cizích států a jejich členských pojišťoven údaje o dopravních nehodách od Policie České republiky způsobem umožňujícím dálkový přístup k údajům.

(3) Členství v Kanceláři vzniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí České národní banky, kterým bylo pojistiteli uděleno povolení k provozování pojištění odpovědnosti, nebo dnem zahájení činnosti v tomto pojistném odvětví na území České republiky pojistitelem z jiného členského státu. Vznik členství je pojistitel, jemuž bylo uděleno povolení k provozování pojištění odpovědnosti Českou národní bankou, povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit Kanceláři. Pojistitel se sídlem v jiném členském státě je povinen bez zbytečného odkladu písemně oznámit Kanceláři v případě provozování pojištění odpovědnosti na území České republiky

a) den předpokládaného zahájení činnosti v pojištění odpovědnosti na území České republiky prostřednictvím pobočky zřízené na území České republiky a jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu pro doručování osoby oprávněné jednat jménem pojistitele s Kanceláří, jde-li o fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název a sídlo, jde-li o právnickou osobu,

b) den předpokládaného zahájení činnosti v pojištění odpovědnosti na území České republiky na základě svobody dočasně poskytovat služby a jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresu pro doručování osoby oprávněné jednat jménem pojistitele s Kanceláří, jde-li o fyzickou osobu, a obchodní firmu nebo název a sídlo, jde-li o právnickou osobu,

c) den skutečného zahájení nebo den ukončení činnosti v pojištění odpovědnosti na území České republiky, a to nejpozději v tento den,

d) změnu v osobě s jednatelským oprávněním vůči Kanceláři, a to nejpozději v den nabytí účinnosti této změny.

(4) Členství v Kanceláři zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí České národní banky, kterým bylo pojistiteli odňato povolení k provozování pojištění odpovědnosti. Pojistiteli se sídlem v jiném členském státě, který provozuje pojištění odpovědnosti na území České republiky, členství v Kanceláři zaniká dnem ukončení této činnosti.

(5) Člen Kanceláře je povinen platit Kanceláři příspěvky. Příspěvky lze použít jen k zabezpečení působnosti Kanceláře.

(6) Členové Kanceláře ručí za její závazky v poměru podle výše svých příspěvků, a za tím účelem jsou povinni tvořit technické rezervy 22), a to k závazkům, ke kterým nemá Kancelář vytvořena odpovídající aktiva.

(7) Česká národní banka bez zbytečného odkladu sdělí Kanceláři jí známé skutečnosti podle odstavců 3 a 4. Pokud Česká národní banka podle zákona upravujícího pojišťovnictví pozastaví pojistiteli oprávnění k uzavírání pojistných smluv v pojištění odpovědnosti nebo nařídí pojistiteli převést pojistný kmen pojištění odpovědnosti, oznámí tuto skutečnost bez zbytečného odkladu Kanceláři.

(8) Zjistí-li Kancelář porušení povinnosti vůči Kanceláři stanovené tímto zákonem jejímu členu, je povinna takovou skutečnost bez zbytečného odkladu sdělit České národní bance.

(9) Do doby než Kancelář obdrží písemné sdělení pojistitele se sídlem mimo území České republiky o jednatelském oprávnění jiné osoby, jedná s Kanceláří jménem tohoto pojistitele

a) vedoucí pobočky zřízené na území České republiky, je-li pojištění odpovědnosti provozováno jejím prostřednictvím, nebo

b) škodní zástupce pro Českou republiku podle § 9b, je-li pojištění odpovědnosti provozováno na základě svobody dočasně poskytovat služby.

(10) Za účelem plnění závazků podle § 24 odst. 2 a podle § 29 vytváří Kancelář technické rezervy. Skladba finančního umístění musí splňovat podmínky stanovené zvláštním právním předpisem 22), pokud nejde o pohledávky za pojistiteli, kteří k těmto závazkům vůči Kanceláři tvoří technické rezervy podle odstavce 6. Na vedení účetnictví Kanceláře se použije zvláštní právní předpis upravující vedení účetnictví pro pojišťovny 22a). Účetní závěrka Kanceláře musí být ověřena auditorem 22b) .

§ 18a

Informační povinnosti Kanceláře

(1) Kancelář je povinna poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky sdělit na jeho žádost

a) jméno , popřípadě jména, příjmení a adresu bydliště nebo místo podnikání nebo obchodní firmu, anebo název a sídlo vlastníka nebo obvyklého řidiče nebo registrovaného držitele vozidla, jehož provozem byla poškozenému škoda způsobena,

b) obchodní firmu a adresu pojišťovny, u které byla pojištěna odpovědnost z provozu vozidla, jehož provozem byla poškozenému škoda způsobena,

c) číslo pojistné smlouvy, kterou byla odpovědnost z provozu vozidla, jehož provozem byla poškozenému škoda způsobena, pojištěna,

d) jméno, popřípadě jména, příjmení a adresu bydliště nebo místo podnikání, anebo název a sídlo škodního zástupce podle § 9b nebo § 9c,

jestliže ke škodné události došlo v členském státě provozem vozidla s obvyklým stanovištěm v jiném členském státě než České republice; pokud jde o škodního zástupce podle § 9b, také na území státu uvedeného v § 6 odst. 5 nebo 6.

(2) Kancelář je povinna poškozenému se sídlem nebo bydlištěm v jiném členském státě než České republice sdělit na jeho žádost obdobné informace podle odstavce 1, jestliže

a) ke škodné události došlo na území České republiky, nebo

b) vozidlo, jehož provozem byla škoda způsobena, má obvyklé stanoviště na území České republiky.

(3) Poškozený, který žádá sdělení informací podle odstavců 1 a 2, je povinen v žádosti sdělit Kanceláři

a) den a místo vzniku škodné události včetně identifikace členského státu, na jehož území ke škodné události došlo, a

b) údaje o registrační značce vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, a státu, v němž byla registrační značka vydána, pokud jsou poškozenému známy.

(4) Informace, týkající se vozidla s obvyklým stanovištěm na území České republiky, poskytne Kancelář na žádost informačnímu středisku jiného členského státu, na jehož území má poškozený bydliště nebo sídlo nebo na jehož území došlo ke škodné události.

(5) Odstavce 1 až 3 se použijí i v případě poškozeného s bydlištěm nebo sídlem v jiném než členském státě, pokud by v daném státě byly poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky poskytnuty stejné informace.

§ 19

Orgány Kanceláře

Orgány Kanceláře jsou

a) shromáždění členů,

b) správní rada,

c) kontrolní komise,

d) výkonný ředitel.

§ 20

Shromáždění členů

(1) Nejvyšším orgánem Kanceláře je shromáždění členů. Právo účasti na shromáždění členů má každý člen Kanceláře. Shromáždění členů svolává správní rada alespoň jedenkrát za 12 měsíců. Správní rada svolá shromáždění členů tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů od data, kdy o to požádá kontrolní komise nebo nejméně jedna třetina členů Kanceláře. Každého jednání shromáždění členů je oprávněn se zúčastnit pověřený zástupce České národní banky; zástupci České národní banky musí být na jeho žádost uděleno slovo.

(2) Shromáždění členů je schopné usnášení, je-li přítomna nadpoloviční většina členů Kanceláře, kteří provozují pojištění odpovědnosti na území České republiky jinak než formou volného poskytování služeb. Není-li shromáždění členů schopné usnášení, svolá správní rada nové shromáždění členů tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů od data předcházejícího shromáždění členů; takové shromáždění je schopné usnášení, je-li přítomna nejméně jedna třetina členů Kanceláře, kteří provozují pojištění odpovědnosti na území České republiky jinak než formou volného poskytování služeb. Každý člen má jeden hlas. Shromáždění členů rozhoduje většinou hlasů přítomných členů.

(3) Shromáždění členů přísluší

a) volit a odvolávat členy správní rady a kontrolní komise,

b) určovat výši ročních a mimořádných příspěvků členů,

c) schvalovat rozpočet Kanceláře,

d) rušit nebo měnit rozhodnutí správní rady,

e) schvalovat účetní závěrky Kanceláře,

f) rozhodovat o věcech, které si vyhradí,

g) přijímat statut Kanceláře po jeho předchozím schválení Českou národní bankou.

(4) Příspěvek členů podle odstavce 3 písm. b) se určuje pevnou částkou za vozidlo uvedené v pojistné smlouvě nebo procentuálním podílem z předepsaného pojistného.

§ 21

Správní rada

(1) Správní rada je statutárním orgánem Kanceláře, který má 5 členů. Za správní radu jedná navenek jménem Kanceláře každý člen správní rady.

(2) Správní radě přísluší

a) volit ze svých členů a odvolávat předsedu a místopředsedu správní rady,

b) jmenovat a odvolávat výkonného ředitele a jeho zástupce,

c) spravovat majetek Kanceláře,

d) schvalovat vnitřní organizační předpisy Kanceláře a jejich změny,

e) schvalovat zřízení nebo zrušení sekcí Kanceláře,

f) zajišťovat publikační, dokumentační a jiné činnosti související s působností Kanceláře.

(3) Správní rada rozhoduje většinou svých členů, schází se zpravidla jednou měsíčně, zasedání svolává její předseda nebo místopředseda.

§ 22

Kontrolní komise

(1) Kontrolní komise je kontrolním orgánem Kanceláře. Kontrolní komise dohlíží na výkon působnosti správní rady, na výkon činností Kanceláře a její hospodaření, a zda členové Kanceláře platí příspěvky ve stanovené lhůtě a výši.

(2) Kontrolní komise má 3 členy a ze svých členů volí a odvolává svého předsedu. Člen kontrolní komise nesmí být současně členem správní rady, v pracovním poměru nebo v poměru jemu naroveň postaveném ke Kanceláři a ani statutárním orgánem nebo jeho členem, ani členem dozorčího orgánu, ani prokuristou člena Kanceláře.

(3) Za účelem výkonu kontroly musí Kancelář členům kontrolní komise poskytnout potřebné doklady a pravdivé a úplné informace o zjišťovaných skutečnostech. Stejné povinnosti mají členové Kanceláře, jestliže předmětem kontroly je výše příspěvku placeného tímto členem Kanceláře.

(4) Svá zjištění oznamuje kontrolní komise správní radě, která je povinna je projednat a o projednání a o přijatých opatřeních informovat Českou národní banku.

§ 23

Výkonný ředitel

Výkonný ředitel je oprávněn činit právní úkony k zabezpečení působnosti Kanceláře, v době mezi zasedáními správní rady přijímat veškerá opatření a rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti Kanceláře, pokud správní rada neurčí jinak.

§ 24

Garanční fond

(1) Garanční fond se tvoří z pojistného za hraniční pojištění podle § 14, z příspěvků pojistitelů podle § 18 odst. 5, z přijatých náhrad podle § 24 odst. 7 a 9 a z přijatých příspěvků podle § 24c.

(2) Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému

a) plnění za škodu způsobenou provozem nezjištěného vozidla, za kterou odpovídá nezjištěná osoba; plnění za škodu na věci nebo ušlém zisku vzniklém v souvislosti se škodou na věci poskytne Kancelář pouze tehdy, pokud současně s touto škodou byla poškozenému způsobena i závažná škoda na zdraví a pokud škoda podle § 6 odst. 2 písm. b) nebo ušlém zisku přesáhla 10 000 Kč,

b) plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona,

c) plnění za škodu způsobenou provozem tuzemského vozidla, za kterou odpovídá osoba, jejíž odpovědnost za tuto škodu je pojištěna u pojistitele, který z důvodu svého úpadku nemůže uhradit tuto škodu,

d) plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, za kterou odpovídá osoba, jejíž odpovědnost za tuto škodu je pojištěna hraničním pojištěním,

e) plnění za škodu způsobenou provozem cizozemského vozidla, jehož řidiči nevzniká při provozu tohoto vozidla na území České republiky povinnost uzavřít hraniční pojištění,

f) náhradní plnění podle § 24a a 24b, a to v rozsahu, v jakém je Kancelář povinna plnit podle písmen a) až c),

g) plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, které bylo odesláno z jiného členského státu do České republiky jako státu cílového určení, nebylo- li k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona a ke škodné události došlo ve lhůtě do 30 dnů ode dne, kdy kupující osoba vozidlo převzala, i když vozidlo nebylo v České republice registrováno.

(3) Za závažnou škodu na zdraví podle odstavce 2 písm. a) se považuje usmrcení nebo těžká újma na zdraví, anebo škoda na zdraví trvalého charakteru, která ztěžuje společenské uplatnění poškozeného.

(4) Poškozený má právo uplatnit nárok na plnění podle odstavce 2 písm. b), c) a g) proti Kanceláři za stejných podmínek, za nichž by mohl uplatnit nárok na plnění proti pojistiteli (§ 9). Pohledávka Kanceláře na náhradu za plnění podle odstavce 2 písm. b), c) a g) se považuje za pohledávku, na kterou se podle zvláštního právního předpisu 22c) hledí jako na přihlášenou.

(5) Podmínkou vzniku práva poškozeného na plnění z garančního fondu podle odstavce 2 písm. a) je šetření škodné události Policií České republiky.

(6) Kancelář poskytuje poškozenému plnění podle odstavce 2 za stejných podmínek, jako poskytuje pojistné plnění pojistitel (§ 6 odst. 2 a 5, § 7 až 10).

(7) Vznikne-li mezi Kanceláří a pojistitelem, popřípadě ministerstvem v případech uvedených v § 11, spor o tom, kdo má poškozenému plnit, poskytne poškozenému úhradu prokázané škody Kancelář. Pokud z dalšího šetření vyplyne, že plnění mělo být zcela nebo částečně poskytnuto pojistitelem, popřípadě ministerstvem, je pojistitel, popřípadě ministerstvo, povinen Kanceláři poskytnuté plnění nahradit.

(8) Nejvyšší hranicí plnění podle odstavce 2 písm. a) až c) a g při jedné škodné události jsou limity pojistného plnění uvedené v § 3a odst. 2.

(9) Výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři právo vůči tomu, kdo odpovídá za škodu podle odstavce 2 písm. a), b) a g), na náhradu toho, co za něho plnila včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva; odpovídá-li za škodu více osob, pak za takovou pohledávku Kanceláře odpovídají tyto osoby společně a nerozdílně. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda; řidič pouze tehdy, pokud za škodu odpovídá. Nelze-li určit provozovatele, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b.

(10) Z garančního fondu se neposkytuje plnění za

a) škodu způsobenou provozem vozidla s výjimkou z pojištění odpovědnosti, nejedná-li se o úhradu podle odstavce 7,

b) škody podle § 7,

c) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku škody na zdraví nebo usmrcením způsobené provozem nezjištěného vozidla, za kterou odpovídá nezjištěná osoba.

(11) Pokud Kancelář pověří vyřízením případu podle odstavce 2 nebo 9 člena Kanceláře, samostatného likvidátora pojistných událostí nebo jinou osobu, poskytne jim všechny údaje pro jeho vyřízení včetně nezbytných osobních údajů.

Náhradní plnění z garančního fondu

§ 24a

(1) Z garančního fondu poskytuje Kancelář náhradní plnění, jestliže

a) pojistitel nesplnil povinnost ve lhůtě podle § 9 odst. 3,

b) pojistitel se sídlem v jiném členském státě, než je Česká republika, neustanovil v České republice škodního zástupce podle § 9b, nebo

c) pojišťovna neustanovila v České republice škodního zástupce podle § 9c.

(2) Náhradní plnění podle odstavce 1 písm. b) se poskytuje poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky v případě škodné události způsobené provozem vozidla, pokud

a) pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z jeho provozu byla uzavřena u pojistitele provozujícího pojištění odpovědnosti na základě práva dočasně poskytovat služby,

b) se jedná o vozidlo s obvyklým stanovištěm v České republice a

c) škodná událost vznikla na území členského státu, nebo na území jiného státu podle § 6 odst. 5 nebo 6.

(3) Náhradní plnění podle odstavce 1 písm. c) se poskytuje poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky v případě škodné události způsobené provozem vozidla, pokud

a) pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti z jeho provozu byla uzavřena u pojišťovny podle § 9c,

b) se jedná o vozidlo s obvyklým stanovištěm v jiném členském státě než České republice a

c) škodná událost vznikla na území členského státu, nebo na území třetího státu, jehož kancelář pojistitelů se připojila k systému zelených karet.

(4) Náhradní plnění poskytuje Kancelář poškozenému na základě jeho písemné žádosti.

(5) Poškozený nemá proti Kanceláři právo na náhradní plnění, jestliže

a) již předložil žádost o náhradu škody přímo pojistiteli podle § 9b odst. 1, který uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti týkající se vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, nebo přímo škodnímu zástupci pojistitele podle § 9b a jestliže do 3 měsíců ode dne předložení této žádosti obdržel vyjádření některého z nich,

b) již předložil žádost o náhradu škody přímo pojišťovně podle § 9c, která uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti týkající se vozidla, jehož provozem byla škoda způsobena, nebo přímo škodnímu zástupci této pojišťovny podle § 9c a jestliže do 3 měsíců ode dne předložení této žádosti obdržel vyjádření některého z nich, nebo

c) bylo v dané věci zahájeno soudní řízení přímo proti pojistiteli podle § 9b odst. 1 nebo proti pojišťovně podle § 9c.

(6) Kancelář je povinna poškozenému plnit nebo sdělit důvody, pro které plnění snížila nebo odmítla, do 2 měsíců ode dne obdržení žádosti o náhradní plnění. Tuto žádost odloží, pokud do doby jejího vyřízení pojistitel podle § 9b odst. 1, anebo pojišťovna podle § 9c přímo nebo prostřednictvím ustanoveného škodního zástupce podle § 9b nebo § 9c poskytne poškozenému náhradu vzniklé škody nebo mu sdělí důvody, pro které svoje plnění snižuje nebo pro které odmítá plnit.

(7) Kancelář bez zbytečného odkladu po obdržení žádosti o náhradní plnění písemně sdělí

a) pojistiteli podle § 9b odst. 1 nebo pojišťovně podle § 9c nebo jejich škodnímu zástupci podle § 9b nebo § 9c,

b) orgánu pověřenému vyřizováním žádostí o náhradní plnění v členském státě sídla pojišťovny podle § 9c, která uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti týkající se vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, nebo

c) osobě, která za škodu odpovídá, je-li známa, že obdržela žádost od poškozeného a že tuto žádost vyřídí do 2 měsíců ode dne jejího obdržení.

(8) Kancelář má právo na náhradu vyplacené částky náhradního plnění od orgánu pověřeného vyřizováním žádostí o náhradní plnění v členském státě sídla pojišťovny podle § 9c, která uzavřela pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti týkající se vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda.

(9) Výplatou náhradního plnění přecházejí práva poškozeného vůči osobě, která způsobila škodu, nebo vůči jejímu pojistiteli podle § 9a nebo § 9b odst. 1, anebo její pojišťovně podle § 9c na Kancelář.

(10) Jestliže příslušný orgán jiného členského státu, než je Česká republika, poskytl v souladu s právem Evropských společenství 27) náhradní plnění poškozenému s bydlištěm nebo sídlem v tomtéž členském státě a uplatnil své právo na náhradu tohoto plnění proti Kanceláři, Kancelář takto uplatněné právo uspokojí bez zbytečného odkladu za předpokladu, že vozidlo, jehož provozem byla způsobena škoda, mělo v době vzniku škodné události obvyklé stanoviště na území České republiky.

§ 24b

(1) Z garančního fondu poskytuje Kancelář náhradní plnění poškozenému s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky také tehdy, jestliže

a) není možné zjistit vozidlo, jehož provozem byla na území jiného členského státu, než je Česká republika, způsobena škoda, nebo

b) do 2 měsíců ode dne vzniku škody způsobené provozem vozidla na území jiného členského státu, než je Česká republika, není možné zjistit pojišťovnu, které vznikla povinnost poskytnout pojistné plnění za tuto škodu.

(2) Kancelář má právo na náhradu vyplacené částky náhradního plnění podle odstavce 1

a) vůči garančnímu fondu v členském státě, ve kterém došlo ke škodě, jestliže nelze zjistit vozidlo, jehož provozem byla škoda způsobena,

b) vůči garančnímu fondu členského státu, ve kterém došlo ke škodě, jestliže byla škoda způsobena provozem vozidla, které má obvyklé stanoviště na území jiného než členského státu,

c) vůči garančnímu fondu v členském státě, na jehož území má vozidlo, jehož provozem byla škoda způsobena, obvyklé stanoviště, jestliže nelze zjistit pojišťovnu, které vznikla povinnost poskytnout pojistné plnění za škodu způsobenou takovým vozidlem.

(3) Ustanovení § 24a odst. 9 a 10 platí v případě náhradního plnění podle odstavce 1 obdobně.

§ 24c

(1) Je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit Kanceláři příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel 27a) v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d).

(2) Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu.

(3) Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází Kancelář z porovnání údajů podle § 15 odst. 3.

(4) Příspěvek je splatný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemné výzvy Kanceláře k jeho úhradě na adresu osoby podle odstavce 1. Účinky doručení má i nevyzvednutí písemné výzvy k úhradě příspěvku do 15 dnů ode dne jejího uložení v provozovně provozovatele poštovních služeb nebo odepření převzetí této výzvy, s výjimkou případu, kdy osoba podle odstavce 1, z důvodů nezávislých na její vůli, nemohla výzvu Kanceláře převzít. Povinnost uhradit

příspěvek nevzniká, pokud je ve lhůtě podle věty první Kanceláři prokázáno, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu s tímto zákonem.

(5) Úhradou příspěvku není dotčena povinnost podle § 1 odst. 2, § 3 odst. 2 a § 15 odst. 5, ani právo Kanceláře podle § 24 odst. 9.

(6) Adresu podle odstavce 4 sdělí Kanceláři na její žádost příslušný orgán evidence, a to i způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 25

Výkon dohledu nad činností Kanceláře

(1) Činnost Kanceláře podle § 18 odst. 2 písm. a), b), d) a f) podléhá dohledu, který vykonává Česká národní banka podle zákona upravujícího pojišťovnictví.

(2) Při výkonu dohledu může Česká národní banka ukládat Kanceláři opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Jestliže Kancelář nesplní uložená opatření ve lhůtě stanovené Českou národní bankou nebo jestliže se v její činnosti tyto nedostatky opakují, může Česká národní banka uložit Kanceláři pokutu, a to do výše 10 milionů Kč.

Oddíl čtvrtý

Společná a přechodná ustanovení

§ 26

Společná ustanovení

(1) Je-li vozidlo ve spoluvlastnictví více osob, plní povinnosti podle tohoto zákona ten ze spoluvlastníků, který k tomu byl spoluvlastníky vozidla písemně pověřen. Nebyl-li nikdo ze spoluvlastníků písemně pověřen, plní povinnosti podle věty první všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. V případě zániku právnické osoby povinnosti vlastníka vozidla podle tohoto zákona vykonává její právní nástupce, zaniká-li právnická osoba bez právního nástupce, likvidátor. Probíhá-li insolvenční řízení, v němž je řešen úpadek nebo hrozící úpadek vlastníka vozidla, vykonává povinnosti vlastníka vozidla podle tohoto zákona po svém ustanovení insolvenční správce, jestliže na něj přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou vlastníka vozidla.

(2) V případě smrti vlastníka vozidla vykonává povinnosti vlastníka vozidla podle tohoto zákona až do okamžiku nabytí právní moci usnesení o nabytí dědictví jeho dědic, v případě více dědiců ten, který k tomu byl ostatními dědici pověřen. Nebyl-li nikdo pověřen, pak tyto povinnosti vykonává správce dědictví. Nebyl-li nikdo z více dědiců pověřen ani nebyl určen správce dědictví, vykonávají povinnosti vlastníka vozidla dědici společně a nerozdílně. V případě smrti pojistníka přecházejí práva a povinnosti z pojištění odpovědnosti do doby nabytí právní moci usnesení o nabytí dědictví na dědice společně a nerozdílně.

§ 26a

Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo městským částem podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

Přechodná ustanovení

§ 27

(1) Pojistná smlouva může být uzavřena s účinností nejdříve od 1. ledna 2000.

(2) Povinnost podle § 1 odst. 2 vzniká dnem 1. ledna 2000.

(3) U škodných událostí, které nastaly před 1. lednem 2000, a nároků z nich vzniklých se postupuje podle dosavadních právních předpisů.

(4) Pojistitel, který před 1. lednem 2000 uzavřel s pojistníkem pojistnou smlouvu týkající se vozidla, které bylo vzato do evidence vozidel před 1. lednem 2000, je povinen do 5 pracovních dnů po ukončení kalendářního měsíce předat Kanceláři přehled o dokladech o pojištění vydaných za celý předchozí kalendářní měsíc a o údajích v nich obsažených.

§ 28

(1) Ministerstvo svolá do 4 měsíců od nabytí účinnosti tohoto zákona první shromáždění všech členů Kanceláře.

(2) Náklady na činnost Kanceláře v roce 1999 uhradí její členové formou mimořádného příspěvku, jehož výši určí shromáždění členů na svém prvním zasedání. Tento příspěvek je splatný do jednoho měsíce ode dne, kdy byl shromážděním členů stanoven.

(3) Výše prostředků garančního fondu musí činit nejméně

a) k 1. lednu 2000 3 % z celkového objemu pojistných plnění ze zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla 23) (dále jen „zákonné pojištění“) vyplacených v roce 1998,

b) k 1. lednu 2001 5 % z celkového objemu vyplacených pojistných plnění ze zákonného pojištění vyplacených v roce 1999,

c) k 1. červenci 2001 20 % z celkového objemu plnění vyplacených z garančního fondu v předchozím účetním období.

§ 29

(1) Práva a povinnosti České pojišťovny a. s. vzniklé ze zákonného pojištění přecházejí dnem 1. ledna 2000 na Kancelář. Tato práva a povinnosti uplatňuje a vykonává jménem a na účet Kanceláře Česká pojišťovna a. s., a to včetně zastupování Kanceláře před soudy při rozhodování o právech či povinnostech ze zákonného pojištění, zejména v souvislosti s poskytováním náhrad poškozeným a uplatňováním práva na náhradu vyplacených částek proti pojištěným. Pro účely dohody s poškozeným podle § 449a občanského zákoníku se v těchto případech Kancelář považuje za povinnou osobu i tehdy, když poškozený nemá přímý nárok na plnění proti Kanceláři. O této činnosti vede Česká pojišťovna a. s. účetní evidenci odděleně od účetní evidence o ostatní činnosti.

(2) Česká pojišťovna a. s. převede do posledního dne měsíce následujícího po ověření účetní závěrky za rok 1999 auditorem na zvláštní účet Kanceláře částku odpovídající výši prostředků technických rezerv vytvořených z pojistného za zákonné pojištění přijatého do 31. prosince 1999 po odpočtu výše pojistného plnění vyplaceného ze zákonného pojištění od 1. ledna 2000 k datu převodu. Prostředky uložené na tomto účtu lze použít pouze na úhradu závazků ze zákonného pojištění a nákladů s jejich vyřízením spojených. Pokud k tomu prostředky na tomto účtu nepostačují, úhrada závazků ze zákonného pojištění a nákladů s jejich vyřízením spojených jde na vrub Kanceláře.

(3) Česká pojišťovna a. s. je povinna předat do jednoho měsíce po prvním zasedání shromáždění členů Kanceláře databázi osob, které k tomuto datu uhradily pojistné za zákonné pojištění v roce 1999, a statistické údaje o vývoji zákonného pojištění za posledních 5 let.

(4) Česká pojišťovna a. s. předloží Kanceláři vždy do 31. března běžného roku zprávu o činnosti podle odstavce 1 věty druhé a její vyúčtování.

(5) Činnost Kanceláře a České pojišťovny a. s. podle odstavců 1 až 4 podléhá výkonu dohledu nad pojišťovnictvím podle zvláštního právního předpisu 10), přičemž ustanovení

tohoto zvláštního právního předpisu se pro výkon dohledu nad touto činností Kanceláře a České pojišťovny a. s. použijí obdobně.

ČÁST DRUHÁ

Změna zákona č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů

§ 30

V zákoně č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví, ve znění zákona č. 320/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb. a zákona č. 149/1995 Sb., se § 26 zrušuje.

ČÁST TŘETÍ

Změna zákona č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích

§ 31

V zákoně č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, se § 14 včetně poznámek pod čarou č. 14) a 15) zrušuje.

ČÁST ČTVRTÁ

Změna zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších přepisů

§ 32

Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona č. 337/1992 Sb., zákona č. 344/1992 Sb., zákona č. 359/1992 Sb., zákona č. 67/1993 Sb., zákona č. 290/1993 Sb., zákona č. 134/1994 Sb., zákona č. 82/1995 Sb., zákona č. 237/1995 Sb., zákona č. 279/1995 Sb., zákona č. 289/1995 Sb. a zákona č. 112/1998 Sb., se mění takto:

1. Za § 23 se vkládá nový § 23a, který včetně poznámek pod čarou č. 3e), 3f) a 3g) zní:

„§ 23a“

(1) Přestupku se dopustí ten, kdo

a) provozuje vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv musí být tato odpovědnost pojištěna podle zvláštního právního předpisu, 3e)

b) neodevzdá příslušnému orgánu, který vede evidenci vozidel, státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu vozidla v případě zániku pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu, 3f)

c) nepředloží při provozu vozidla na požádání příslušníka Policie České republiky doklady o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla stanovené zvláštním právním předpisem. 3g)

(2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 20 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel až na dobu jednoho roku, za přestupek podle

odstavce 1 písm. b) lze uložit pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze uložit pokutu do 500 Kč.

3e) § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla).

3f) § 15 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb.

3g) § 17 zákona č. 168/1999 Sb.

2. V § 52 písm. c) se za slova „silničního provozu“ vkládá čárka a slova „přestupky podle § 23a odst. 1 písm. c)“.

3. V § 86 písm. a) se za slova „§ 23 odst. 1 písm. a), b), h), ch) a j)“ vkládá čárka a slova „§ 23a odst. 1 písm. c)“.

ČÁST PÁTÁ

zrušena

§ 33

zrušen

ČÁST ŠESTÁ

ÚČINNOST

§ 34

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 1 odst. 2, § 15 odst. 1, 7, 8 a 9, § 16, 17, části druhé, třetí, čtvrté a páté, které nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2000.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.

Příloha

Výše denní sazby podle druhu vozidla pro účely § 24c odst. 2

Druh vozidla Denní

sazba v Kč

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

1. motocykl s objemem válců motoru do 350 cm 3 20

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

2. motocykl s objemem válců motoru nad 350 cm 3 30

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

3. osobní automobil s objemem válců motoru do 1850 cm 3 50

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

4. osobní automobil s objemem válců motoru nad 1850 cm 3 70

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

5. autobus 160

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

6. nákladní vozidlo s největší přípustnou hmotností do 12 000 kg

nebo přípojné vozidlo s největší přípustnou hmotností nad

3500 kg do 10 000 kg 130

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

7. tahač nebo jiné nákladní vozidlo s největší přípustnou hmotností

nad 12 000 kg nebo přípojné vozidlo s největší přípustnou

hmotností nad 10 000 kg 300

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

8. speciální vozidlo 80

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

9. přípojné vozidlo s nejvyšší přípustnou hmotností do 3500 kg 30

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

10. zemědělský nebo lesnický traktor a jejich přípojné vozidlo 40

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

11. ostatní vozidla 60

------------------------------------------------------------------------------- ----------------

____________________

Poznámky pod čarou:

1) Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění, ve znění směrnic Rady 72/430/EHS a 84/5/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES.

Druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, ve znění směrnice Rady 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES.

Třetí směrnice Rady 90/232/EHS ze dne 14. května 1990 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a o změně směrnic Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/14/ES ze dne 11. května 2005, kterou se mění směrnice Rady 72/166/EHS, 84/5/EHS, 88/357/EHS a 90/232/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES o pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

1a) § 4 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

2) § 5 zákona č. 13/1997 Sb.

3) § 6 zákona č. 13/1997 Sb.

4) § 7 zákona č. 13/1997 Sb.

4a) Zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě).

5) § 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění zákona č. 193/2003 Sb.

Příloha k zákonu č. 56/2001 Sb.

Příloha č. 5 k vyhlášce č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 197/2006 Sb.

9) § 4 až 6 zákona č. 56/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.

11) § 18 zákona č. 37/2004 Sb.

11a) § 13 a následující zákona č. 363/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

11b) § 23 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 39/2004 Sb. a zákona č. 57/2006 Sb.

12) § 4 odst. 7 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.

§ 4 nařízení vlády č. 172/2001 Sb., k provedení zákona o požární ochraně.

12a) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

15) § 442 a následující občanského zákoníku.

15a) § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 137/2008 Sb.

15b) § 126 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění zákona č. 585/2006 Sb.

15c) § 47 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

15d) § 47 odst. 3 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb.

16) § 8a trestního řádu.

16a) § 123 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů.

Vyhláška č. 32/2001 Sb., o evidenci dopravních nehod.

18) Například § 179 zákoníku práce.

19) § 800 občanského zákoníku.

20) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20a) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

20b) Čl. 4 Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění.

21) § 18 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku.

22) § 13 a následující a § 21 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

22a) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

22b) Zákon č. 254/2000 Sb., o auditorech a o změně zákona č. 165/1998 Sb., ve znění zákona č. 209/2002 Sb.

22c) Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů.

22d) Čl. 6 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti za provoz motorových vozidel a pozměňující směrnici Rady 73/239/EHS a 88/357/EHS.

23) Vyhláška č. 492/1991 Sb., kterou se stanoví rozsah a podmínky zákonného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, ve znění pozdějších předpisů. [Poznámka: vyhláška byla zrušena vyhláškou č. 205/1999 Sb.]

24) § 39 odst. 13 zákona č. 363/1999 Sb.

25) § 5 odst. 2 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

26) Například § 55 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

27) Čl. 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES.

27a) § 4 odst. 4 písm. a) a b) zákona č. 56/2001 Sb.

Související text:

Prováděcí vyhláška pro platný zákon o povinném ručení


další články z Poradny povinného ručení


další články z Aktualit

Rychlý a pohodlný nástroj pro matematické operace najdete na kalkulačka.eu

Ručení povinné eu SLEVA VÁS NEMINE :-)
NA RUČENÍ POVINNÉ eu JEZDÍ KAŽDÝ ÚSPORNĚ!
Povinné ručení